Historie koňaku

Před Holanďany však vyvstaly dva zásadní problémy. Prvním problémem bylo uchování vína během plavby, aby nedošlo k jeho zkysnutí.  Druhým problémem byly vysoké celní poplatky spojené s importem vína.

Pálené víno

Odpovědí na problém uchování vína byla destilace. Původním záměrem a také prvotní praxí bylo pálené víno převézt na místo určení, tam jej v podobě destilátu proclít a následně naředit vodou a opětovně zvýšit objem produktu. Výhodou byla jistota uchování páleného vína při přepravě a nižší celní zátěž (tehdejší celní poplatky se odvozovaly výhradně od objemu, nikoli od podílu alkohou). Holanďané tedy stojí nejen za vznikem brandy, ale i za vznikem samotného názvu, který pochází z “brandewijn”, což je v doslovném překladu pálené víno.  

Druhá destilace

Na počátku 17. století je v regionu Cognac postupně zaváděna dvojitá destilace, která produktu umožní přepravu v podobě stabilnější lihoviny a mnohem více koncentrovanější než „brandwijn“. Dochází k postupnému zlepšování a úpravám původně holandských destilačních přístrojů a současně je tato technika úpravy vína přebírána Francouzi, kteří si ji nejen plně osvojili, ale také výrazně zdokonalili. 

Napoleon III. 

Další osudy koňaku byly neodmyslitelně spjaty s historií samotné Francie. Koňak zažíval velké pády po velké francouzské revoluci mei lety 1789 až 1799 a během Napoleonovy kontinentální blokády v letech 1806–1814, kdy se jeho prodeje takřka zastavily. Po těchto likvidačních propadech však opětovně vstávala produkce koňaku z popela. I přes počáteční nepřízeň osudu zažila produkce koňaku v 19. století naprosto neskutečný růst. Z 36 000 hektolitrů v roce 1799 došlo k nárůstu na více než 478 000 hektolitrů v roce 1879. Zásadním bodem obratu bylo podepsání dohody o volném obchodu mezi Anglií a Francií, vedená Napoleonem III. V důsledku toho došlo za méně než 20 let k trojnásobnému navýšení objemu produkce.